Ambice Nicka Rhodese a Johna Taylora, když se v roce 1978 v jednom z birminghamských pubů rozhodli založit hudební skupinu,
nepřekračovaly hranice klubové scény, světa béčkových filmů, futuristických obrazů a surrealistických textů. Po pořádné dávce whisky John
řekl: "Duran Duran nezní špatně." A tak se jméno padoucha z filmu, který se proslavil zejména tím, že se v něm objevila téměř nahá
Jane Fondová, stalo názvem superpopulární skupiny, která dodnes po celém světě prodala víc než 60 milionů hudebních nosičů. V roce 1981,
když se píseň Planet Earth šplhala na vrchol britské hitparády, tisk popisoval styl DD jako New Romantic. Skladba Girls on Film
přivedla do řad fanoušků skupiny i princeznu Dianu. Princ Charles a princezna Diana poctili svojí účastí koncert skupiny v londýnském
divadle Dominium.
K písni Girls on Film byl natočen videoklip, který byl pro svou kontroverznost a zejména proto, že se v něm objevily spoře
oblečené dívky, zakázán vysílat na stanici MTV. V roce 1982 DD nahrávají svoje velmi úspěšné album Rio, k němuž natočili
videoklipy v překrásném prostředí Srí Lanky. Duran Duran se stali známými po celém světě a nejspíš už navždy budou spojováni s
představou radostného života naplněného sluncem, mořem, překrásnými plážemi a napnutými plachtami. Nehledě na to, že v roce 1994 DD
zaslouženě získali svoji vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy, devadesátá léta se ukázala pro skupinu jako méně úspěšná než
léta osmdesátá. Začátek nového tisíciletí uvítali novým albem Pop Trash, který podle ocenění kritiků v ničem neslevuje z
kvality jejich předchozí tvorby.
V předvečer moskevského koncertu nám na několik otázek odpověděl zpěvák skupiny Simon Le Bon.
Je jen náhoda, že váš nový album připomíná svým stylem osmdesátá léta?
Myslím, že nový album hlavně silně kontrastuje s naším předchozím albem Medazzaland, v kterém jsme použili o mnohem víc
elektroniky. Duran Duran nikdy nebyli výtvorem MTV a nepodlézali jsme vkusu producentů. Díky tomu jsme si prožili těžké
období, ale stali jsme se i serioznějšími sami k sobě a nikdy nezapomínáme, že naší hlavní náplní je bavit lidi.
Cítíte, že se vaše publikum mění?
Bylo období, kdy jsme si říkali: "Páni, tolik holčiček si nás přišlo poslechnout!" Potom "Koukejte, co je tady děcek!"
No a teď si říkáme: "Není jim víc než 12-13 let." Ve státech na naše show přichází mnoho mladých jen proto, že si poslechli
naše nahrávky od svých rodičů.
Přátelíte se s něterým ze slavných muzikantů?
Před rokem jsme se ženou strávili poměrně dost času v Dublinu u Bona z U2. Jsem v úzkém kontaktu s Davidem Bowiem. Také po našem
společné duetu (Ordinary World) s Lucianem Pavarottim na charitativním koncertu jsme se sblížili a dá se říct, že jsme dobrými
přáteli.
Čím byste byl, kdybyste se nestal muzikantem?
Určitě bych se povaloval na nějaké pláži, nebo v potu tváře ve velikém klobouku pracoval s tlupou
sběračů vína na vinohradech v Itálii.
Konzultujete se svou ženou výběr vašich koncertních kostýmů?
Já především důvěřuji své intuici a tomu, jak se v šatech cítím. (Simon Le Bon je ženat s krasavicí Yasmin Parvaneh,
angličankou iránského původu, v osmdesátých letech světově úspěšnou modelkou, která se prosadila i přes to, že v módě byly právě
americké typy blondýnek).
Jaké charakterové rysy jste získal po rodičích?
Po mém otci jsem zdědil pragmatizmus, on se prostě vyzná v tom, jak to na světě chodí. Po mamince, která byla operní zpěvačka
a klavíristka jsem získal hudební nadání. Bohužel její kariéru poznamenalo narození dětí, jsme tři bratři.
Teď jste sám otec tří děvčat, jste přísný při jejich výchově?
Spíše ne než ano.Je to daň mojí práci, nemám na výchovu moc volného času. Když mám chvíli volna, užívám si jejich společnosti a
snažím se jim vše nahradit rodičovskou péči a láskou.
Kdy jste naposledy někomu naplácal?
Myslím, že mladšímu bratrovi Davidovi, ale to už je dávno, moc dávno.
Narodil jste se ve znamení štíra, co to pro vás znamená v osobním životě?
Jenom to, že lidé jsou o mnoho opatrnější ve vztahu ke mně, když se dozví, že spadám pod toto znamení.
Máte nějaké talismany?
Před osmi lety jsem se procházel po pláži v San Francisku a našel jsem takový malý kamínek ve tvaru hrotu šípu s několika
očky na připevnění k řetízku. Vypadal naprosto kouzelně. Pak jsem ho na nějaký čas ztratil a měl jsem opravdu radost, když jsem
ho později našel v jedné zásuvce psacího stolu.
Co vás opravdu hodně baví?
Karaoke. Drobné radosti života. A ještě rychlost. Žádný drogy, prostě mě baví rychlá jízda. V roce 1999 jsem během Grand Prix Británie
vyzkoušel závod motokár a předjel jsem Damona Hilla a Eddie Irvina.
Vaše nejoblíbenější vzpomínka z dětství?
Jak spím na dně lodi v londýnském přístavišti nedaleko Hyde Parku. Když mi bylo 14 let, byl jsem velmi osamělý. Byl jsem jako
nevzhledná kukla z které se jednou vylíhne motýl s barevnými křídly. Sebevědomí mi stouplo až když jsem spolu se čtyřmi kamarády
založil punkrockovou skupinu Dog Days a stal jsem se populární v našem městě.
Kdy jste naposledy brečel a proč?
Nedávno, když jsem v jednom časopise četl o člověku, který při autonehodě přišel o ženu a děti.
Z čeho máte největší obavy?
Já se nebojím ničeho. I když se vám stane něco zlého, nesmíte se tím nechat vyvést z míry. Prostě si jen řekněte "fuck off"
a žijte dál. Dřív jsem se bál pavouků. Pavouků a holek.
Čím byste se chtěl zapsat do paměti lidí?
Chtěl bych, aby si mě pamatovali jako člověka, který svými písněmi dělal lidi šťastnými.
