Osmdesátá léta jsou už nějakou tu dobu v kurzu, a kdo by je měl připomínat líp než hvězdy, které jsou s nimi spojené? Duran Duran se sice nikdy úplně nevytratili, ale v případě nové desky "All You Need Is Now" jde o malý comeback. Novinka totiž značí návrat do formy. Skvělý návrat!
Duran Duran jsou rozhodně pánové velkých návratů a propadů do zapomnění. Posledních deset let je toho jasným důkazem. Do 21. století vstoupili v roce 2000 s albem "Pop Trash", o jehož existenci ví snad pomalu jenom kapela, o čtyři roky později vyšel skvělý "Astronaut", na kterého mělo navázat ještě lepší album "Reportage" - údajný masterpiece, který snad někdy vyjde (i když Durani tvrdí, že k tomu nikdy nedojde). Kapela se pak rozhodla pro nepovedený experiment s Timbalandem, Justinem T. a Danjou "Red Carpet Massacre". Nahrávka měla podobný úspěch jako "Pop Trash" a s Duran Duran se tak nějak přestalo počítat do budoucna. Jenomže teď je tady "All You Need Is Now" a všechno je jinak.
Na rovinu, "All You Need Is Now" je pravděpodobně to nejlepší, co tahle partička z anglického Birminghamu natočila. Není to díky kvalitě materiálu, ale vyváženosti. Máme před sebou kolekci devíti skladeb, z kterých ani jedna není slabá. Někdo může namítnout, že je to málo, jenomže žijeme v době, kdy hudebníci nejsou limitováni délkou LP desky (kdy se nahrávky musely dělat tak, aby se vlezly) ani délkou CD (za prvé, proč se snažit naplnit CD sedmdesáti minutami hudby, když to stejně nikoho nebude bavit, a za druhé, "All You Need Is Now" vyšlo zatím pouze digitálně).
Nápad natočit desku s Markem Ronsonem na postu producenta byl skvělý. Ten totiž šel s kapelou do studia s jediným cílem, a to natočit klasickou duranovskou desku. To se povedlo a kapela se stylově vrátila zpátky do první poloviny osmdesátých let, kdy jejich kombinace kytar, synťáků a skvělých popových melodií fungovala nejlépe.
Desku otevírá titulní song, jehož začátek může trochu vystrašit, ale jakmile přijde refrén, tak víte, že jste doma. Zkrátka pop v nejlepším slova smyslu. Ale tím jízda teprve začíná. "Blame The Machines" vás vrátí do časů klasického alba "Rio". "Leave A Light On" je nádherná balada, která má daleko ke klišovitému love songu. V "Safe (In The Heart Of The Moment)" hostuje Ana Matronic ze Scissor Sisters, která připomene spolupráci zpěvačky s New Order v "Jetstream" (Ana má ve svém hlase tolik sexuality a energie, že to prostě musí fungovat).
Absolutním vrcholem alba je "The Man Who Stole A Leopard". Epická skladba, která byla inspirována filmem "Sběratel" (film je o psychopatickém sběrateli motýlů a žen). Skladbě svůj vokál propůjčila Kelis a orchestrální aranžmá si vzal na starosti kanadský houslista Owen Pallet (což je zajímavé spojení samo o sobě). Co se odehrává v oněch šesti minutách, je popová symfonie.
Kapele se už asi nikdy nepodaří dosáhnout takového úspěchu, jaký zažívala v období vydání desky "Seven And The Ragged Tiger". Pokud ale bude Simon Le Bon a jeho partička i nadále schopná točit skvělé desky, tak jejich existence má cenu i po těch více než třiceti letech od založení. A kdo nevěří, ať si pustí "All You Need Is Now".