Duran Duran se stali známými z části díky svým hitům jako „Hungry Like The Wolf“ nebo „Rio“, jenže oni se stále mění a vyvíjejí. Jejich poslední album „Red Carpet Massacre“ je skvělým příkladem, jak dokáží rockeři spolupracovat s Timbalandem a Justinem Timberlakem na novém zvuku kapely.
Metromix dostihl bubeníka Rogera Taylora a probral s ním spolupráci s Timbalandem a nadcházející koncert v Columbusu.
Řeknete mi něco o koncertní šňůře, která právě probíhá? Děláte něco jinak, než kdysi, když jste poprvé hráli ve státech?
Jsme na šňůře už 14 měsíců. Propagujeme naše album „Red Carpet Massacre“ a několik nových skladeb jsme zařadili i na koncerty. Album produkoval Timbaland a je to spojení R&B a hip-hopu se zvukem Duran Duran. Hrejeme i naše klasické hity, máme i novou světelnou show vytvořenou právě pro toto turné. Je to opravdu skvělé turné. Právě jsme se vrátili z Jižní Ameriky, kde to bylo obrovské a nyní jsme měli hrát v Mexico City, ale náš klávesák Nick onemocněl zánětem v uchu a tak čekáme na jeho uzdravení.
Na většině vašeho nového materiálu jste pracovali s opravdu talentovanými lidmi. Jaká byla vaše zkušenost s Timbalandem a Justinem Timberlakem?
Dá se říci, že jsme se našli. Byli jsme na Brit Awards v roce 2003. Přijali jsme tam cenu za celoživotní dílo a jeden chlapík se objevil v naší šatně se zástupem svých bodyguardů. Byl to Timbaland, který nás přišel pozdravit. Později jsme potkali Justina, který nám řekl, že by s námi rád spolupracoval. Kdyby jsi měl dostat dolar pokaždé, když ti někdo něco takového řekne, byl bys multimilionář, ale v tomto případě se to uskutečnilo.
Vývoj vaší hudby se v průběhu let mění. Cítíte, že se vaše hudba stále zlepšuje?
Ano, myslím, že se musí stále vyvíjet. To je to tajemství, jak se udržet dlouhou dobu na scéně. Naše další album, na kterém budeme pracovat příští rok, pravděpodobně dopadne zase jinak. Vydáme se opět jiným směrem, nejsme jenom elektronická nebo soulová kapela. Je spousta věcí, které spojují zvuk Duran Duran.
Máte celou řadu materiálu, ze kterého můžete vybírat. Jak se rozhodujete co bude nej pro jednotlivé koncerty?
Rádi to mícháme. Nechceme vyrukovat na publikum jen s novým materiálem, který možná nemusí někdo znát... Někteří lidé si zaplatí lístek, aby slyšeli „Hungry Like The Wolf“ nebo „Rio“. Ale na druhou stranu tady máme i věrné dlouholeté fanoušky, kteří si nové album koupili a i alba předchozí a chtějí slyšet od každého něco. Někdy je to opravdu oříšek co právě zahrát. Obvykle se dohadujeme tak 10 minut před tím, než jdeme na věc. Radíme se jen o několika skladbách, které bychom mohli vynechat nebo naopak přidat.
Před koncertem v Columbusu máte den volna. Víte už, jestli si najdete čas na prohlídku města nebo si uděláte prostě jen volný den?
Trochu se určitě projdeme, ale spíš využijeme volno k odpočinku. Kdysi jsme chodili na párty, ale s postupem času se spíš snažíme nabrat energii odpočinkem.
Máte nějaké hezké vzpomínky na Ohio nebo vám všechny vzpomínky splívají dohromady?
Většinou splívají dohromady, ale rádi tady koncertujeme. Právě jsme se vrátili z Jižní Ameriky, kde to bylo úžasné. Publikum je tam divoké. Mají obrovské transparenty a zpívají v průběhu koncertu všechny písně. Ale vždy se rádi vracíme do Severní Ameriky. Je tu naše srdečné publikum. Byli k nám vždycky přívětivý.
Je vůbec možné, aby vás po tolika letech něco ještě potěšilo při hraní a koncertování?
Stále si to užíváme. Kdyby to tak nebylo, nedělali bychom to. Vždy je to o reakci publika. Pokud stále hrajete v jedné místnosti, tak vás to pěkně rychle znudí, ale když hrajete pro tisíce lidí, tak je to vždycky vzrušující. Nezáleží ani na tom, kolikrát hrajete „Rio“, vždy má skvělou odezvu. Je to všechno vážně moc zábavné.
Základ kapely je dlouhodobě neměnný. Myslíte, že v tom chcete všichni pokračovat i v budoucnu?
Doufám, že to tak zůstane. Nikdo z nás se nehodlá stáhnout do ústraní, máme stále hodně energie a skvělé publikum. Vždy se podíváme třeba na Rolling Stones - viděl jsem film martina Scorsesiho „Shine A Light“. Ti chlapi mají 70 let a stále hrají. Proč odcházet ve 30 nebo 40 nebo 50 ... nebo dokonce 60. Dokud nás to bude bavit, tak budeme stále hrát.
