Duran Duran Forever · http://www.duranduran.cz/

John Taylor: Interview

John Taylor: Interview, © 2005 ???
Překlad © 2008 Arlene

Příští měsíc končí vaše světové turné koncerty v Británii. Jaká je nejlepší věc na hraní před domácím publikem?
Je to ten pocit, že jste doma, spojení s publikem, jakého nedosáhnete nikde jinde na světě. Pro zahraniční obecenstvo jsme něco exotického, ale sem patříme, jsme součástí jejich životů.

Vašim fanouškům je teď něco přes třicet. Pořád ještě křičí tak hlasitě jako zamlada?
Fanoušci pro mě pořád vypadají jako děti. A stále ještě umějí zavřískat hlasitě, když to chceme. Jak to děláme? No, zakroutit zadkem je zaručený recept.

Nenudí vás už znovu a znovu hrát vaše staré hity?
Ne, chceme si být jistí, že nikdo nebude odcházet z koncertu zklamaný. Publikum si zaplatilo, abychom ho pobavili, ne abychom s ním experimentovali. Planet Earth je pravděpodobně moje nejoblíbenější. Je to tutovka na kterou je spolehnutí

Pořád ještě po koncertech pořádáte párty nebo se vracíte na hotel a vychutnáváte si šálek Horlicks v bačkorách? (Horlicks - teplý kakaový nápoj - poz.překl.)
Nedovedu si představit nic otravnějšího než je celonoční párty. Na druhou stranu, já nikdy nepiju Horlicks a nemám žádné bačkory.

Co je pro vás během turné důležité v zázemí?
Rád dobře jím, takže dobrý catering je důležitý. Když máte s sebou na turné dobrého kuchaře, můžete být vysmátí. Když tak vzpomínám na turné po Americe v 80tých letech, byl jsem tehdy hrdý na to, že můžu chodit do McDonalds každý den. Ale časy se mění. Jak stárnete, musíte se o své tělo víc starat.

Pořád vypadáte zatraceně dobře na vašich 45 let. Prozradíte nám tajemství jak to děláte?
To není žádné tajemství. Před lety jsem přestal dělat všechny ty hrozné věci a bylo to rozhodnutí, které mě posunulo zase dál. Nemyslím, že bychom pro naše publikum byli zajímaví, pokud bychom vypadali špatně. Během posledních patnácti let pracuji s osobním trenérem.Občas máme jednoho s sebou i na turné. Když tolik koncertujete, musíte se udržovat ve formě a snažit se vypadat co nejlíp. Nemyslím, že by to byla od nás nafoukanost.

Kdysi jste vyhrál několik cen v kategorii "Nejoblíbenější muž". Máte stále ještě tak velký vliv na ženy?
Kdysi jsem jich vyhrál opravdu hodně. Teď mám fantastickou manželku (Gela Nash-Taylor) a ta mi věnuje hodně pozornosti, i když samozřejmě nikdy mi jí nemůže dát dost. Který manžel může tohle říct o své ženě? Nikdy nemůžete mít dostatek ženské péče.

Kdy poprvé jste si uvědomili, že jste opravdu slavní?
Bylo to v červnu 1981, když jsme měli první vystoupení, kde jsme byli hlavní hvězdy televizního pořadu "Top Of The Pops". Neuvědomovali jsme si to hned před publikem, přišlo to když jsme odcházeli z pódia a strhla se hysterická vřava. Byl to velmi neobvyklý pocit.

Momentálně žijete v Los Angeles. Po čem z Británie se vám nejvíc stýská?
Po holkách z Birminghamu a děvčatech z Shropshire. Je to něco důvěrně známého a občas mě přepadá nostalgie. Je fajn slyšet Brummie akcent. Já teď mluvím spíš jako Američan, že? No, já vlastně nikdy neměl pravý Brummie přízvuk. Kromě jednoho večera, kdy jsem po několika skleničkách předčil všechny Brummie. To je taky jedna z věcí, proč jsem přestal pít.

Nezdá se vám Los Angeles trochu povrchní?
Povrchnost můžete najít všude, věřte mi. Jsem velký fanda LA, je to město, kde se opravdu musí tvrdě pracovat. Lidé sem přicházejí se svými sny a nejsou líní pohnout zadkem, aby svých snů dosáhli. Mám dům v Británii, ale žiji v LA už 12 let, takže jsem tu doma.

Co byla nejpodivnější věc, co jste dostal od svých fanoušků?
Obvykle jsme dostávali spousty plyšových hraček, z nějakého podivného důvodu například i papoušky nebo traktůrky. Taky jsem dostal několik podomácky vytvořených panenek s mojí tváří. Některý dárky byly nechutné a ty jsme vyhazovali. Co jsme mohli dělat jiného? Řekli jsme snad někomu, aby nám poslal přetržený penis?

Co byste dělal, kdybyste nebyl v kapele?
Pravděpodobně jinou kreativní práci. Jsem blázen do designu. To zní ale velmi seriózně, že? A co například exotický tanečník, je to lepší?

Jaké bylo vaše nejhorší zaměstnání?
Pracoval jsem v Sainsbury´s. Doplňoval jsem zboží do regálů, a taky jsem trochu pracoval u pokladny. To se mi líbilo víc, protože jsem mohl navázat kontakt se zákazníky. Vždycky to tak dělám, proto miluju setkání s naším publikem.

Co byla vaše nejextravagantnější koupě?
Auto. V jedné chvíli jsem měl tři Aston Martiny. Absurdní. Trochu moc okázalosti najednou, nemyslíte? Musel jsem trochu přibrzdit. No, pořád mám rád auta. Mám to v krvi. Kluci z Anglie to tak mají. Už neplatí můj dům, můj hrad. Angličanův hrad je jeho auto.

Jakou nejlepší pozornost podniku jste dostal?
Myslím, že to bylo na MTV Awards, když ještě rozdávali extravagantní ceny. Nejdřív to byla kytara, a potom to byl víkendový pobyt na Tahiti. Bylo to jako vyhrát "The Generation Game".

S kým byste nejraději uvíznul ve výtahu?
S Georgem Bushem. Postavil bych se přímo před něj a řekl mu: "No tak Georgi, už toho sakra nech a stáhni vojska z Iráku." Musí to být jenom živí nebo to může být i někdo, kdo už nežije? V tom případě bych si vybral Winstona Churchila. A mohl bych dostat Umu Thurman? A taky Pussycat Dolls, ale to už by tam asi bylo narváno. Jednou jsem uvíznul ve výtahu s Michaelem Douglasem a byla to sranda. Začal jednat jako pravý akční hrdina. Mačkal tlačítka, zkoušel se vyšplhat nahoru, snažil se otevřít dveře výtahu. Bylo to neuvěřitelné, jako z filmu "Ulice San Franciska".

Kdybyste měl stroj času, kam byste se chtěl podívat?
Do Londýna během náletů. A taky bych chtěl do Wembley a vidět naše vítězství ve Světovém poháru v roce 1966. Jsem velký fanoušek fotbalu.

Kdy jste naposledy brečel?
Pláču často. Pláču rád, pak se totiž cítím líp. Dostávají mě filmy, dostávají mě dokumenty. Rozpláčou mě i věci, co se dějí kolem mě třeba když se cítím na dně nebo naopak když jsem šťastný. Rozhodně netrpím vyhlášenou anglickou upjatostí.

Kdy jste se naposledy opil?
Před 10 lety. Chystal jsem se skoncovat s alkoholem a myslel jsem, že mi to půjde líp, když se pořádně opilý. Kocovinu z té noci cítím ještě teď. Bylo to v Los Angeles s Michaelem Hutchencem (INXS). A já byl víc na šrot než on!

Trávíte spolu se svými kolegy z kapely spoustu času, nejdete si občas na nervy?
My se hádáme pořád. Jsme vznětlivá a vášnivá parta. Já chytám na první našlápnutí a navíc jsem mistr odchodů. Je to takhle nějak: "Končím, jdu pryč." A potom mi dojde "Sakra, to si nejdřív budu muset zabalit svý věci". Průšvih s dramatickými odchody je v tom, že se musíte vrátit k řešení toho problému, kterým to začalo. Jinak, všichni se hodně staráme o ostatní v kapele. Jsme, hmm, jako sestry ...
© 1999-2017 Romanduran | Duranduran.cz | Facebook | Code by katemihalikova.cz | Generated: 0.0154s | ↑↑ Top