Duran Duran Forever · http://www.duranduran.cz/


Duran Duran vzali své fanoušky na zábavnou cestu napříč časem

28.6.2012, Jiří Bigas

Legendární detroitská skupina The Temptations v dobách největší krize nakukovala zpoza opony do hlediště, aby se její členové ještě před vystoupením přesvědčili, kolik posluchačů vlastně na koncert přišlo. „Není jich tam ani polovina,“ museli mnohdy smutně konstatovat. „I polovina si zaslouží skvělý výkon,“ povzbuzovali se vzájemně. Nevím, jestli před středečním koncertem Duran Duran zaskočila poloprázdná O2 arena, své věrné ale odměnili v duchu předchozího citátu.

Čtyři až pět tisíc fanoušků, kteří se styděli ve vysočanské hale, se nejprve neúspěšně pokusila rozehřát česká elektronická formace Cartonnage. Ten, kdo zvolil předkapelu, bohužel neměl při jejím výběru nejšťastnější ruku. Jiné publikum by dost možná ochutnávka z repertoáru sebevědomé kapely namlsala, ale většinu posluchačů tvořila naprosto odlišná generace, která úvod večera spíš protrpěla. Když se navíc začali Cartonnage potýkat s technickými problémy, atmosféra zhoustla natolik, že to vypadalo na předčasný odchod do šaten za občasného zabučení publika.

Hlavní hvězdy večera se však s nepřízní posluchačů rozhodně potýkat nemusely. Jestli Duran Duran, kteří už přes tři desetiletí spolehlivě vyprodávají velké sportovní haly po celém světě (ačkoli dny jejich největší slávy z 80. let jsou pochopitelně dávno pryč), zaskočilo prořídlé publikum, rozhodně to na sobě nenechali znát a zahráli, jako kdyby byla O2 arena narvaná k prasknutí. O pozornost svých fanoušků bojovat nemuseli. Drtivá většina přítomných je pamatovala ještě na vrcholu a visela na každém jejich slově.

Duran Duran pojali koncert jako jednu velkou "bestofku" a současně poctu i vzpomínku na 80. léta. Hudba, světla, vizuální hemžení na obrazovkách – jako by frontman kapely Simon Le Bon nastartoval stroj času a na dvě hodiny přenesl všechny účastníky o tři desetiletí zpět do některého z nablýskaných klubů v Miami. I když některé skladby legendární popové formace na tváři později narozených vyvolávají dnes spíše shovívavý úsměv, Duran Duran nemusejí nikomu nic dokazovat. A při kanonádě jejich hitů by zřejmě podlehl i nejeden posměváček.

Ve víceméně klasické sestavě skupina odehrála vše, co by si od ní fanoušek mohl přát slyšet. Něžné balady i disko trysko orgie ale překvapivě téměř po celý večer nesklouzly k trapnosti. Podobná vystoupení mnohdy působí jako jedna velká parodie, ale v tomto případě si i přes občas trochu afektované vystupování Le Bona kapela udržela svou důstojnost. Její frontman navíc osobité vystupování na rozdíl od řady jiných podtrhl jistým pěveckým výkonem, jako by jeho hlas nestárl spolu s ním.

Kapela chtěla pobavit fanoušky a zahrát jim tak jako kdysi, a to se jí povedlo. Čekat od Duran Duran přemýšlivý softrock nebo kreativní sóla by bylo bláhové. Škoda jen, že samotný vrchol koncertu přišel ještě před přídavkem. Sám o sobě snad nebyl špatný, ale naprosto jej zastínila smršť předchozích hitů, které vygradovaly s Wild Boys, jenž kapela proložila u nás velmi populární veksláckou hymnou Relax od Frankie Goes to Hollywood, známou z filmu Bony a klid.

© 2012 Jiří Bigas - metro.cz

© 1999-2017 Romanduran | Duranduran.cz | Facebook | Code by katemihalikova.cz | Generated: 0.0106s | ↑↑ Top