Když si vzpomenu na loňský koncert britské legendární kapely Duran Duran v Praze, musím otevřeně přiznat, že jsem měl velmi smíšené pocity. Nebyl jsem úplně zklamaný, ale euforie z koncertu u mě vypadá opravdu úplně jinak. Možná za to mohl nevyvážený tracklist, kde chybělo mnoho známých písní a velkou část tvořily neprovařené písně z poslední desky Astronaut, možná poloprázdná hala a dost špatný zvuk... To v neděli v Bratislavě to bylo ale jiný kafe. Duran Duran neponechali nic náhodě, a když už se vydali na turné po státech bývalého Východního bloku, dali na svých stránkách možnost fanouškům rozhodnout, jaké písně chtějí na koncertě slyšet. A tak se i stalo. Z poslední desky kapela zahrála jen oba relativně známé singly, zbytek tvořil to nejlepší z pestré kariéry nejen Duran Duran, ale i něco z tvorby Power Station.
Duran Duran sypali jeden hit za druhým, skladbu Ordinary World věnovali světovému míru, neb dle Simona Le Bona je udržet mír mnohem těžší než rozpoutat válku. Při skladbě Save a Prayer se mezi lidmi rozsvítilo mnoho zapalovačů a krásný a naprosto čistý zpěv Simona v mnoha lidech kolem mě, vyvolal i slzy dojetí. Velká část publika však stejně čekala na největší hity A View To a Kill, funky nakládačku Notorious a pro mě osobně nejlepší píseň Electric Barbarella. Všech písní se fanoušci dočkali, stejně tak jako obrovského hitu Wild Boys, který oficiální část koncertu ukončil. Jak jsem již z mnoha koncertů v Bratislavě zvyklý, nenechají diváci žádného interpreta odejít bez přídavku. Nejinak tomu bylo i v případě Duran Duran. Píseň Girls on Film zahrála kapela nadvakrát, neb Simon z nějakého důvodu zapomněl slovíčka a požádal ostatní členy, aby si to dali od začátku. Píseň Simon využil i k tomu, aby představil zbylé členy kapely, náhradního kytaristu za nemocného Andyho Taylora, vokalistku Annu a hostujícího saxofonistu, který si zahrál i v poslední hitovce Rio, kterou se Duran Duran po dvou hodinách s Bratislavou rozloučili. Malým leč veselým trapasem byl absolutní konec, kdy nějaký fanda hodil na pódium českou vlajku. Tu si Simon, neznaje rozdílu, obtočil kolem zad a mával s ní do publika. Jako Čech to beru s nadsázkou, ale dokážu si představit, že ne každý z tohoto gesta byl nadšený.
Když jsem na počátku zmiňoval, jak nudný na mě pražský koncert dělal dojem, bez nadsázky musím podotknout, že nedělní koncert v Bratislavě mi hodně iluzí o kapele Duran Duran opětovně vrátil a považuji jej za jeden z nejlepších hudebních zážitků ve svém životě.
Jak se Duran Duran mají, co dělají a kdy se dočkáme nové desky, se dozvíte již v nejbližších dnech díky našemu exkluzivního rozhovoru, který dva členové Duran Duran poskytli právě exkluzivně MusicZone, jako jedinému českému médiu.
Tracklist: Hungry Like the Wolf, Planet Earth, Serious/Nice, Union of the Snake, Come Undone, What Happens Tomorrow, Hold Back the Rain, Some Like It Hot/My Own Way, Reflex, Chauffer, Ordinary World, Save a Prayer, A View to a Kill, Notorious, Sunrise, Electric Barbarella, Careless Memories, Wild Boys + přídavek Girls on Film, Rio