Duran Duran zažili obrovský úspěch v osmdesátých letech. Pak se však jejich cesty začaly rozcházet a na albu Pop Trash už z původních Duran Duran zbylo jen duo. Bylo však pouze otázkou času, jestli se nepokusí najít společnou řeč a dát něco dohromady jako za mlada. Comebackem v původní sestavě je příjemná deska Astronaut - ta je představuje ve velmi dobrém světle a jako by se za ty roky nic zásadního, kromě jejich věku, nezměnilo. Singl (Reach For Up The) Sunrise je vydařenou hitovkou, kterou si řada fanoušků prozpěvovala před i po koncertu v pražské T-Mobile Aréně. Avízovaný special guest se nekonal, podle oficiálního webu to měli být Monkey Business. Po mém příchodu do haly jsem byl šokován, jak byla prázdná. Naštěstí koncert začal až hodně po půl deváté, kdy aréna byla zaplněna tak ze dvou třetin. Stačil však nástup Duran Duran na scénu a nebylo vůbec poznat, že hala není obsazená do posledního místa. Od prvních minut bylo vše odměňováno bouřlivým aplausem, který se stále stupňoval. Pódium bylo položeno na klasickém místě a bylo velmi dobře osvětleno. Světelná show byla doplněná o klasické kouřové efekty - to už jsem dlouho nezažil. Doplňkem byla i videoprojekce na plátno za pódiem nebo světélkující čtyři velké desky, které se shodně pohybovaly jako opona před oním plátnem. Setlist Duran Duran čerpal převážně s hitů, ale na album Astronaut nějaké to místo též zbylo. Skupina nepřipomenula úplně vše ze své rozsáhlé diskografie, například se důkladně vyhnula deskám Big Thing, Liberty, Medazzaland nebo Pop Trash.
Během intra, které bylo místy až nepříjemně přebasováno, nastoupili Duran Duran doprostřed pódia. John Taylor, Roger Taylor, Simon Le Bon, Nick Rhodes a Andy Taylor (zleva doprava) a vychutnali si uvítací, ohromný aplaus. Po chvilce se chopili nástrojů a spustili (Reach For Up The) Sunrise a myslím, že vhodnější úvod koncertu nemohl přijít, poněvadž publikum se hnedle chytlo. Simon po tomto hitu pronesl krátkou řeč, kterou odstartoval uvítáním v češtině Dobrý večer, Praho! a dodal takovou malou narážku, jestli náhodou v hale není někdo hladový. Na to spustili klasický megahit Hungry Like The Wolf, a začal tak úvodní hitový blok sestavený ještě z pecek Planet Earth a Union Of The Snake. Návratem k poslední desce byla velmi vydařená skladba What Happens Tomorrow, ke které existují i remixy od Petera Rauhofera, které jsou k dispozici skrze iTunes. Potom přišlo první zpomalení v podobě Come Undone, v které bylo poprvé patrné, že Simon Le Bon už vše nevyzpívá jako dřív a že zpívá trošku v nižší poloze, ale to vůbec nevadilo. Podobně to bylo patrné i u Ordinary World z takzvaného Svatebního alba, tuto desku mimochodemberu jako jednu z nejpovedenějších popových alb, která jsem kdy slyšel.
Po The Reflex přišla vložená instrumentálka Tiger Tiger, po které přišla překrásná The Chauffeur, v které Simon zahrál i kousek na flétnu a v Save A Prayer si důkladně zazpívalo i publikum. Notorious Duran Duran spojili jako medley s převzatou I Wanna Take You Higher, tu přepracovali i na své placce coverů Thank You. Astronaut byl připomenut kompozicemi Chains, Taste The Summer nebo Nice, poslední zmíněná má neuvěřitelný hitový potenciál. To už jsme se však dopracovali k závěru hlavního bloku, ten odstartovala pěkně našlápnutá Careless Memories, ke které bylo přichystána asi nejlepší projekce v podobě kresleného komiksu, v němž pětka Duranů zachraňovala svět před netvory a zloduchy. Kdyby další skladbu v pořadí Duran Duran neodehráli, fůra lidí by jim to vyčítala, ale na megapecku Wild Boys přeci jen došlo. Byla upravena do hutného rockového hávu a společně s Careless Memories tahle parta ukázala, že dokáže nahustit dostatek rockové šťávy a že jim jen popová škatulka nestačí.
Obrovský aplaus, který po Wild Boys následoval, připravil ornou půdu pro přídavky. V Budapešti se dočkaly bondovské A View To A Kill, v Praze však zazněla hitovka Girls On Film. Během skladby Simon představil skupinu, sešel z pódia, vyzkoušel stage diving a nechal jmenovat sebe a Johna od fanynky z první řady. Během velmi prodloužené verze Girls On Film se doprovodná zpěvačka blýskla odzpíváním kousku písně ulítlé formace Deee-Lite Groove Is In The Heart. Konec koncertu patřil skladbě Rio, ve které exceloval jejich doprovodný saxofonista. Pak už jen ovace a loučení.
Duran Duran dokázali, že jsou stále schopni nachystat velmi povedenou šou a že jsou to divocí hoši jako zamlada. Hlavně Simon Le Bon po celou dobu hecoval a putoval po pódiu tak, jak se na pořádný koncert patří. Zvukově Duran Duran vyzněli na možnosti haly dobře, ale slyšel jsem nespokojenost od lidí, kteří stáli přímo u pódia, že to bylo místy dost přebasované a že vokál Simona se v té houšti ztrácel. Byl to velmi povedený večer a zdá se, že budoucnost Duran Duran je stále otevřena.
Setlist: (Reach Up For The) Sunrise, Hungry Like The Wolf, Planet Earth, Union Of The Snake, What Happens Tomorrow, Come Undone, The Reflex, Tiger Tiger, The Chauffeur, Chains, Ordinary World, Save A Prayer, Taste The Summer, Notorious / I Wanna Take You Higher, Nice, Careless Memories, Wild Boys, Girls On Film, Rio.
Duran Duran, T-Mobile Aréna, Praha, 10.6.2005