Dobrý večer, Praho! přivítal ve zdařilé češtině zpěvák Simon Le Bon
Britská pop-rocková ikona kapela Duran Duran rozjela 10. května 2005 v pražské T-Mobile Areně své vystoupení. Koncert měl začít původně ve 20:00 h. Oproti zaběhnutým zvyklostem, kdy čekání na hlavní hvězdu zpříjemní kvalitní předkapela, se v případě koncertu Duran Duran nestalo. Pořadatel nabídl pouze reprodukovanou hudbou. Nejslavnější pětičlenná sestava Duran Duran - Simon Le Bon (zpěv), Nick Rhodes (klávesy), Andy Taylor (kytara), John Taylor (baskytara) a Roger Taylor (bicí) se na jevišti objevila až ve 20:45 h. Nastalou dramatickou tmu po malé chvilce rozřízla červená světla - velká show se rozjela na plné obrátky. Není divu, že se všem fandům zvýšil tlak. Na řadu přišel první startovací hit Sunrise z jejich posledního alba Astronaut.
Dobrý večer, Praho! přivítal všechny ve zdařilé češtině zpěvák Simon Le Bon. Kapela se v retrospektivě vrátila na začátek své hudební kariéry skladbami Hungry Like The Wolf (1982) a Planet Earth (1981). Skalním fandům se určitě vybavil taneční styl zpěváka v klipu. Na jevišti houpavý tanec Simon nepoužil. Návštěvníci se naopak touto skladbou dostali do správného tanečního a tleskajícího varu. Rozevřela se opona a na scéně se za kapelou objevilo velké projekční plátno. Píseň Union Of The Snake (1983) už plně podporovala projekce. Tentokrát bez odporně lezoucího lidského ještěra na poušti z videoklipu.
Velký singlový hit What Happens Tomorrow byl oživený dalšími projekčními plochami, které zaplnili blikající hvězdy – opět podle videoklipu. Tato excelentně provedená poprocková věcička, disponující super důrazným refrénem, dle mého brzo získá i Ameriku. Hit Come Undone (1993) s úžasně bublající kytarovou linkou. Při ní interpretovi trochu ujel hlas, možná si vzpomněl na něco, co v životě ztratil. Vše napravila další velká pecka - Reflex (1984). U nás dobře známá. Díky dovozu z Holandska prošla přes tvrdou komunistickou cenzuru na tehdejší Československý hudební. album tu nevydrželo ovšem dlouho. Barevné vlasy interpretů a náušnice v uších se na přebalu alba skutečně nedaly přehlédnout. Podobné rituály si už současníci nedokáží ani ve snu představit, což je ovšem dobře. Černá vokalistka podpořila úvodní vokální Ta na na na skladby Reflex. Veškeré zvuky se šířili halou raketovou rychlostí. Bohužel z poloviny zaplněná hala nedokázala vytvořit tak silnou atmosféru, jak ji známe ze stejnojmenného videoklipu. Z alba pocházela i následující Tiger Tiger. Následovaly další hity Chauffeur (1981) či melancholická příjemně táhlá Chains (2004). Poté uvedl zpěvák jejich velký super hit - kytarovou baladičku Ordinary World, která obletěla celý svět, vše ztichlo a halu opanovala romantická nálada. Ta se udržela i při skladbě Save A Prayer (1981). Skok do současnosti obstarala dobře v úvodu odpíchnutá Taste The Summer (2004), kterou si pánové z kapely doslova užívali. Skladba Notorious (1986) zněla řízně a dostala snad každého. Díky nabroušenému zvuku saxofonu probudila případné ojedinělé spáče. Opravdu muzikantsky skvěle provedená záležitost, říznutá digitálně upravenými live záběry kapely, která patřila k vrcholům vystoupení. Do diskotékového rytmu nás zavedla skladba Nice (2004). Po Careless Memories (1981) vybouchla pecka Wild Boys (1984) - pronikavý zvuk bicích Rogera Taylora ponořený do vyzývavého vokálu Simona Le Bona. Většině lidí bylo jasné, že se s žhnoucím hutným ohněm na projekčním plátně blíží vyvrcholení koncertu. Skandování přineslo předem plánované přídavky. Cvak, cvak a cvak - Girls On Film (1981) se valí z pódia. Nastalo loučení a představování jednotlivých aktérů koncertu. Live kameru obsluhoval střídavě Simon a poté Nick. Došlo i na nošení Simona na rukách nadšených fandů. Zajímavé bylo zjištění při závěrečné skladbě Rio (1982). Návštěvníci se chovali chladně, asi se na tento hit nemohli rozpomenout. Jakmile zazněl refrén roztancovala se většina haly. Všem už chybělo jen moře a jachta, přesně jako ve videoklipu, který byl na tehdejší dobu špičkový a nápaditý.
Naposledy vystupovala kapela ještě v Československu za pomalu končící totality v roce 1988. Uvidíme zda třetí koncert přinese další pecky těch nej … nej… Duran Duran. Jak říkají samotní protagonisté – už dnes se chystá materiál na další album. Máme se tedy na co těšit.